Podpoření benefičně sportovní akce pro dva znevýhodněné chlapečky
Jmenuji se Nikolas a jsem 4 letý kluk. Bydlím s mámou, tátou a mým starším bráškou Robinem v domečku se zahradou. Mám rád různá auta, náklaďáky a nejraději písek, který bagruji a dávám na náklaďák.
Byl jsem jen pár dní na světe a dostal jsem na obě nožky sádry až k zadečku. Narodil jsem se s oboustrannými „ peckami “ neboli pes eqinovarus. Sádry se každý týden měnily do jiného tvaru a tak se tím rovnaly nožky. Pak následovala operace nohou, sádry na 4 týdny vkuse. Po 4 měsících jsem měl mít nožky jako zdravé. Když mi ale lékaři konečně sundali poslední sádru, ukázalo, že léčba nebyla správná. Moje nožičky snad vypadaly ještě hůř než po narození. Máma s tátou dostali strach, že nebudu nikdy chodit. Hledali a našli lékaře ve Vídni, který jediný věděl, jak mé nohy napravit. A zase jsem dostal sádry. Vše začalo znovu od začátku, tentokrát lépe a správně. Co vám ale budu povídat. Pojišťovna tuto léčbu mimo ČR neplatí. Bylo to velmi drahé, ale přesto se moji rodiče nevzdali a já teď můžu chodit. Samozřejmě není vše úplně jednoduché. Musel jsem na noc dostávat speciální dlahy. Takové botky, které jsou spojeny tyčí a drží tak mé nohy rovně. Špatně se s tím spinkalo, pořád jsem se budil. Zdálo se, že nejhorší je už za mnou, nožičky byly docela rovné. Vývojově jsem nijak neztrácel na svých vrstevnících. Začal jsem mluvit a velice dobře rozuměl.
Pak nastal zlom! Najednou, téměř ve 2 letech jsem přestal rozumět okolí. Zapomněl jsem mluvit a ani nevěděl, kdo je moje máma a táta. Nevnímal jsem, že na mě maminka nebo tatínek volají. Přestal jsem vnímat hudbu, tancovat, napodobovat. Nevnímal jsem osoby kolem sebe a nedokázal se na nic soustředit. Jen jsem běhal , poskakoval , smál se takovým nepřítomným smíchem, koukal se mimo lidi, nevnímal jsem. Přestal jsem milovat zvířátka a lidi kolem sebe. Prý u mě nastal regres, kdy jsem se vrátil asi o 1,5 roku zpět, možná na úroveň miminka. Navíc se mi opět zhoršily nožičky, kde se mi opět vracejí do pozice golfové hole, chodím, ale chodím špatně. Takže musím sádrování podstoupit znovu.
Začalo kolečko u lékařů, kde se má statečná maminka nevzdala, i když jí lékaři říkali, že jsem jen líný kluk a že vše doženu. Bohužel to nebylo dočasné období. Pořád stojím ve vývoji na úrovni asi ročního dítěte. Lékaři se shodli na diagnóze - dětský autismus a ADHD těžkého stupně, jsem na bezlepkové a bezmléčné dietě. Ale to je informace důležitá jen pro doktory a asi i instituce. Moji rodiče nechtějí a nemohou čekat a dělají maximum, abych se posunul kupředu. Už je to 2 roky co se mi snaží pomocí různými terapiemi „mě probudit“. Povzbudit ve vývoji, třeba pomocí ABA terapií, ergo terapií, smyslovou terapií, doplňků stravy, hyperbarické komory kterou koupili kvůli mně domů a hipoterapií. Je toho opravdu hodně a já jdu sice po malinkatých krůčcích, ale přece jen dopředu ve vývoji. V žádném případě se nevyrovnám svým vrstevníkům, ani v řeči- jsem neverbální ani v motorice ani v porozumění. Máma musí být se mnou, nechodím ani do školky, jelikož mám poruchu spánku a táta pracuje, abych mohl v terapiích pokračovat.
Protože nic z tohoto neproplácí pojišťovna, rodičům už dochází síly i peníze. Pomůžete nám? Chtěl bych se začlenit do Vašeho života, mluvit, rozumět Vám všem...Prosím a děkuji. Díky vaší pomoci budu moci navštěvovat i nadále tyto terapie, budu je moci navštívit častěji a tak mám šanci porozumět okolí.
Sdělit co by jsem si třeba přál, říct své mamince MÁMO...